NOVINKY

,,Tak letos do Itálie." Historicky první světový šampionát Xterra, který se nekonal na havajském ostrově Maui.

Hned ve středu po příletu jsem si projel trasu kola a šel si zaběhat. Trasa kola klouzala, ale to bylo nic oproti tomu, co nás mělo čekat v sobotu. Krásná trať vedoucí kolem jezera Molveno, a pak nahoru do hor, kde jsme jeli asi 8 kilometrů nahoru a následně sjížděli technický sjezd a singltrek asi 6 kilometrů zpět do města. ,,No rychlá trasa to nebude!" Říkal jsem si během středeční projížďky.

Čtvrtek byl ve znamení trénování sjezdu, lanovkou nahoru, a pak 4,5 kilometru krásný singltrek dolů. Po sjezdech následovalo plavání ve studeném jezeru - 16 stupňů nebylo úplně příjemných, nicméně neopren pomohl, takže až na obličej a chodidla bylo vše krásně izolováno.

Konečně pátek! Běh po trati, lehké vyplavání, dobrá večeře a brzký odchod do postele – to byl páteční plán. Běžecká trasa byla blátivá, ale byly tam i úseky, kde se dalo dobře běžet, nicméně ty v závodě nerozhodují, zato kopce nahoru a seběhy ano! ,,No nic... Rozhodně beru trailovky."

Závodní den

Budíček na sedmou byl příjemnou změnou oproti budíčkům na závody v Americe, kde vstáváme většinou kolem 4:30 (někdy i dřív). Rychlá snídaně v podobě bylinkového čaje a ovesné kaše (x2) - za ty roky závodění jsem se už naučil kaše jíst, nicméně radost z toho nemám! Připravit ionťák, namazat kolo, a vyrazit na start.

Při registraci mi dali číslo pro kategorii 35-39... A to jsem si vousy holil před týdnem! Ten let se mnou asi zamával víc, než jsem čekal. Každopádně mi řekli, že je to správně, a že se nemusím ničeho bát. Dobrá...

Start!

Na start nás pustili dvířkami tak malými, že z přední startovní pozice se najednou stal boj o vůbec dostání se na startovní čáru. Super!

Hřejivka postupně začala působit a nohy byly připraveny na studenou vodu. Start! Po pár metrech jsem se oprostil od horlivých závodníků, kteří se místo plavání snaží utopit co nejvíc soupeřů – taky taktika. Dostal jsem se do přední skupinky (ano, já na plavání vpředu... Co se stalo?), chytil se za nohy dvou závodníků (obrazně – pro závodníky to znamená úsporu energie při plavání) a s co nejmenší námahou se za nimi držel.

Na plavecké části nás čekal tzv. australský výběh (přeběh) do druhého úseku plavání se skokem z mola. Přeběh jsem běžel v klidu, abych zbytečně nevytepal do nesmyslných čísel, sice jsem trochu ztratil skupinku před sebou, ale věděl jsem, že je doplavu, nebo v nejhorším případě ztratím pár vteřin ve vodě, ale na kolo budu připraven.

V prvním depu jsem se trochu zdržel, abych si vzal ponožky - vzal jsem si nové tretry na kolo (DMT KM3) a na běh jsem měl připravené nové trailové boty od Mizuna, a nechtěl jsem riskovat zranění nohou, které by bylo způsobeno mokrou (novou) botou a třením.

Na cyklistickou část jsem se těšil. Věděl jsem, že to bude těžké, místy poměrně nebezpečné (minimálně s velkou pravděpodobností pádu), ale trasa mi vyhovovala, takže jsem byl natěšen bahnitou nálož 32 kilometrů ve dvou okruzích s převýšením 1100 metrů.

Nespadl jsem! Ale někdy to prostě nešlo jet. A když to někdy šlo technicky vyjet či sjet, nešlo to přes ostatní závodníky, kteří z kola spadli či slezli. Do druhého kola jsem vjížděl totálně od bahna. Všechno klouzalo, láhev byla celá od bahna, takže na jeden lok připadlo půl loku bahna a půl loku ionťáku. Rozhodně to nebyla procházka růžovou zahradou.

Druhý okruh cyklistické části jsem si pohlídal a do druhého depa jsem dorazil připraven poprat se o dobré umístění na běhu.

Křeč! Druhé depo si pro mě schovalo křeče do obou stehen během přezouvání se do běžeckých bot. Rychle jsem vzal dva připravené gely a magnezium od Inkospor. Zkontroloval jsem, že mám vše v boxu, abych nedostal penaltu, a vyběhl jsem do prvního běžeckého okruhu ze dvou.

Běžecká část byla první kilometr a půl po rovině, poté bahnité, úzké a technické cesty v lese, a poslední kilometr a kousek byl znovu po rovině. Na(ne)štěstí technická část byla dostatečně náročná na to, aby zamíchala s kartami běhu.

Snažil jsem se běžet co nejlíp, nicméně tělo má prostě nějakou kapacitu a tu nelze překročit. Dle mého názoru jsem běžel slušně! Dle názoru časomíry je ještě na čem pracovat.

Cílem jsem proběhl jako 42. amatér na světě, 12. v kategorii do 25 let a 87. na světě i s profesionálními závodníky, kdy jsem některé elite závodníky porazil (celkem bylo na startu 405 závodníků). Bohužel se moc nevyznám v bodování Xterra, tudíž neumím říct, jak moc se posunu či neposunu ve světovém hodnocení. S výkonem jsem nicméně spokojen! Xterru už delší dobu netrénuji – na horském kole jsem naposledy seděl na Xterra Germany asi před měsícem, kopce neběhám, celkově se spíše soustředím na silniční „bezhákový“ triatlon, a tak pro mě 87. místo na světě znamená příjemnou základnu pro další zlepšení.