NOVINKY

Ultraběžec Martin Jor, ambasador LEKI, se s námi podělil o své účasti na závodě na azorském ostrově Pico.

Ultra Blue Island Azores
Po ostrově Pico byl naším dalším cílem ostrůvek Faial, ležící co by kamenem dohodil a zbytek doplaval. Městečko Horta (největší město na ostrově s 10 tisíci obyvatel) nás přivítalo vřelou atmosférou. Historicky má obrovský význam. Po objevení Ameriky bylo významným námořnickým bodem. Všechny lodě z Evropy zde kotvily, aby doplnily zásoby před další cestou k břehům Nového světa. My sem ale přijeli kvůli závodu Ultra Blue Island Azores. Tedy přeběhnout tento ostrov od východu k západu. Předzávodní briefing probíhal v krásných prostorách místního divadla, po něm bohatá večeře a na kutě, jelikož vstáváme v nekřesťanských 3:30. V 5 poté na start. Startovní pole čítá 150 lidí z celého světa.

3… 2… 1…, start.. Vybíháme do vlahé noci za svitu čelovek a po krátkém seběhu stoupáme do prvních 2 prudkých kopců. Ihned cítím, že je něco jinak. Je tu obrovská vlhkost, a ta působí na mé nepřivyklé tělo do těchto podmínek zvýšenou tepovkou. Od moře slyším kvikot buřňáků, nočních ptáku, kteří jsou svým zvukovým projevem vyhlášení. Tohle bude průser, říkám si. Po chvilce se však vnitřně zklidňuju, jsem zde přeci na svatební cestě a hlavním cílem je si to užít. Funguje to. Lehce zvolňuji a po pár kilometrech se cítím lépe. Běžím se Španělem a 2 Švýcary někde okolo 9.-10. místa, což je vlastně super! Dostávám se ve tmě do pralesa. Je to zážitek. Stíny z čelovky tvoří celkem hrůzostrašné obrazce ? Asi na 17. km prožívám úžasné chvíle za rozbřesku, který krásně osvětluje zelená políčka u pobřeží, oceán a také sopku na protějším ostrově Pico. Po rovinaté pasáži ve vesničce Ribeirinha pokračuji za potlesku maratonců chystajících se na své dobrodružství do dalších stoupání. Čeká mě nejdelší kopec trasy. Není tak prudký, ale je dlouhý 12 kilometrů. Postupně se z pralesa dostavám na pastviny a z nich poté na pláně na úpatí kráteru sopky Cabeco Gordo. Po cestě na občerstvovačce do sebe kopnu vývar. Na okraji kráteru je mlha, brutální vítr a teplota lehce nad nulou. Houpavá pasáž okolo něj je 8 km dlouhá. Na trase jsem necelých 5 hodin. Přichází nevolnost. Doteď nevím, čím je způsobena, jestli moc rychle snědenými gely, případně zda mi nesedl vývar, nebo tou nevídanou vlhkostí…. Každopádně zvracím vše, co ve mě je na jednom z nejepičtějších míst, které jsem navštívil. (Alespoň to tuším, jelikož není vidět na krok) Pokračuji dál. Zvládám pořád běžet, ale zvolňuji. Skupinku nechávám skupinkou. Konečně sbíháme níže. Seběh je to brutální, technický a prudký… Ale počasí se lepší a přichází druhá rovinatá pasáž, podÉl vodního kanálu - Levady Norte. Super! Konečně si mohu trochu odpočinout a srovnat se. Navíc je tady občerstvovačka. Volím taktiku odpočinku. Dopřávám si 10 minut na zklidnění žaludku, zkouším pít coca colu. Rozbíhám se dál… A.. Opět zvracím… ? Tentokrát se mi však opravdu uleví a já mohu trochu přidat. Už jen 15 km. Začínám si to opět užívat. Přichází série krátkých prudkých kopečků, poslední občerstvovačku probíhám a pocucávám coca colu smíchanou s vodou. Ještě 2 větší kopce a už sbíhám do epického cíle, který je u majáku Capelinhos. Tahle část ostrova vznikla teprve před 60 lety po erupci sopky. Moc krásné místo. Jsem v cíli! Po 64 km a 3250 výškových metrech na 10. místě. Mohlo to být lepší, ale jsem vlastně dost spokojený ? Po převlečení sleduji online výsledky. Moje manželka Vendula Jorová je 11 km od cíle na 3. místě v ženách. Je skvělá, udržela to až do cíle. Má medaili! Jsem na ní hrdý. Hodně hluboký zážitek umocněný tím, že jej mohu sdílet s ní ?
Moc díky tradičně za podporu Salomon Trail Running CZ/SVK, LEKI Czech (bez holí by to dnes opravdu nešlo) a kamarádům Runsport.cz a Ultra Trail Runners, kteří povzbuzovali on-line.

Děkujeme za report, blahopřejeme k výsledku a přejeme mnoho zdaru nejen při závodech.